Zas a znovu se budu opakovat, ale o anotaci jsem nestála, takže jsem o příběhu věděla "pěkný kulový". Po cca 70 stranách, co jsem přečetla někdy v lednu, jsem skončila z toho důvodu, že jsem... ne počkat, ono to vlastně nemělo důvod. Snad ani ne, že by se mi něco přímo nelíbilo, jen mi asi unikl ten WOOOW!!! moment, který by se mi měl na začátku každé knihy předložit, jinak se neprokoušu dál než do první pětiny knihy. A přesně to se mi tedy stalo.
Po Kečupových mračnech jsem měla fakt šíleně naštvanou náladu a na čtení fantasy jsem se necítila. Po Mluv jsem měla náladu na realistické a empatické příběhy. A z rozmaru (tato kniha má přeci jen nádhernou obálku) jsem chňapla po Mém srdci a vezla si ho s sebou na chatu, kde jsme o Velikonočním pondělí čekaly na koledníky.
No a co se nestane, ještě to pondělí jsem knihu dočetla. Neskutečně mě nadchla, nevydržela jsem to a psala si vzrušeně poznámky (knihu mám teď popsanou, nejsem knižní vandal, což si může protiřečit, ale jsou to mé knihy a já chci vědět, co jsem cítila, když jsem tu knihu četla, tak si tam něco napíšu, no o "knižním vandalství" asi jindy). Když se blížilo finále knihy, tak mi autorka do břicha zasadila cituji knihu "černého slimáka". Takový pocit, jako na straně 229 nechci NIKDY V ŽIVOTĚ zažít.
Shrnuto několika slovy, tak dost blízká kniha problémům, které sice ne každý musí řešit, ale skoro každý se v nich najde (dává to smysl mně, nevím, jak vám). Proto fakt plný počet hodnocení. Ne s nějakým výrazným plus, ale s dobrým pocitem určitě.
0 komentářů:
Okomentovat