Letos se mi dostavilo překvapení ze strany mé školy, když ve čtvrtek při poslední hodině do třídy přišla profesorka s tím, že si máme v pátek s sebou vzít 30 korun no a že se nás rozhodli vytáhnout na Svět knihy. No samozřejmě jsem na židli vrtěla tělem radostí a díky naší profesorce jsem tedy o 330 korun navíc chudší a o 5 knih bohatší.
To byl tedy pátek a shrnu ho několika větami. Moc jsem si ho užila, nebylo tam vůbec hafo lidí a měli skvělé občerstvení (které naštěstí zůstalo skvělé i v sobotu). Jak jsem řekla, za 5 knih 330 korun, no nechtějte to. A to hlavně a jen díky antikvariátu, který se nacházel v levém křídle.
Jana Eyrová - CH. BRONTË
Druhý den, kdy jsem vyrazila s kamarádkou a byly jsme tam už před jedenáctou, pro nás obě dost brzy, jsem poprvé viděla fakt dlouhou frontu, o kterých jsem slýchávala ohledně Světa knihy. Já ji ještě nezažila, protože jsem skoro vždycky chodila na tento festival kdykoli, jen ne ráno v sobotu, takže jsem byla dost ohromena. Ale frontou jsme proběhly rychle, za třicet minut jsme měly lístky a trádily si to rovnou do chřtánu toho knižního doupěte. Jako první jsme nejprve obešly stánky s občerstvením, které byly tedy skvělé, voněly a jídlo vypadalo ve všech ohledech lákavě. Rozhodně tam bylo více stánků, než minulý rok v neděli, kdy jsme s tou stejnou kamarádkou narazily na jeden a to konkrétně (na mne lehce drahého) Uga (ale jejich nachos byly skvělé). No a pak jsme šláply pravou nohou do levého křídla se samotnými nakladatelstvími a znovu, s tím antikvariátem. Kamarádka si nakoupila pár věcí z něj a já se nechala zlákat druhým dílem série Stín krkavce, Pánem věže u velice rozkošného stánku nakladatelství Host. To jsme dělaly první kolečko levého křídla, nebojte, my se ještě vrátily, hned několikrát.
Poté jsme se přesunuly do pravého křídla, kde jsme si spěšně prohlédly Albatrosí stánek, který jsem já naštěstí měla už zmánkutý z pátku a nic jsem si kupovat nechtěla, udělaly jsme kolečko a narazily jsme na stánek časopisu Pevnost, který odebírám a zbožňuji, a nakoupili zlevněné knihy od nakladatelství Fantom Print a já ještě k tomu pár starších čísel tohoto časáku. Zamířily jsme ven na obídek. Utratily jsme 60 korun na výborných polévkách (já na skvělé thajské, pálivé jako čert, kamarádka na hrachové, prý dobré) a jen jsme se vyhřívaly na sluníčku.
Po pauziče jsme míříly znovu do levého křídla. Kamarádka znovu do antikvariátu a já také, jen jsem po již čtyřicátém prohlížení polic s fantasy a sci-fi skoro plakala, jak na mne koukala jedna kniha... o ní napíši později, protože jsem si ji nekoupila... alespoň při této druhé návštěvě ne.
Opustily jsme antikvariát a narazily jsme náhodou na česko-angliské verze Shakespeara, takže jsem bohatší o knihu Mnoho povyku pro nic v té oboujazyčné verzi. Kamarádka si skočila koupit k jedné dobročinné organizaci koupit krásný balící papír a krásný bloček s kávou a poté musela odskočit hodit své věci a nakoupené knihy do auta, protože jí odjížděl řidič, a tak jsem na pár chvil osaměla... a trochu se utrhla ze řetězu, na mé poměry. Vtrhla jsem na stánek Hosta, vzala třetí díl Stínu krkavce, Ohnivou královnu, protože tam prostě byly veletržní ceny, pak jsem ještě chňapla po Všech ptácích na nebi a Projektu Kronos, protože Hostu prostě bezmezně věřím a své peníze jim svěřím kdykoli, s úsměvem a bezbřehou radostí. Byla to drahá návštěva, ale jedna z prodávajících se na mě tak krásně smála, že mi to okamžitě vynahradila a já odešla s pocitem vítězství a ne s pocitem prázdné peněženky. Pak jsem si udělala další kolečko pravého křídla, zabloudila k Albatrosu a uviděla příhodný dárek ke Dni matek, Dokonalá matka je mýtus, protože moje mamka miluje humor a doufám, že ji tedy kniha nezklame.
Se čtyřmi novými knihami jsem si šla ven lehnout na trávník s pohledem střídavě upřeným na modré nebe a obrovskou papírovou tašku s nápisem HOST. Takhle mne našla kamarádka a přidala se ke mě, smála se mi za tu obrovskou tašku a vzpomínala, jak jsem říkala, že budu šetřit a kupovat jen to nejnutnější. Z auta si vytáhla ukulele, které potřebovala na další den a které by jí řidič nepřivezl, tak jsem ji poprosila, ať zahraje, tak hrála a my si užívaly chvilku pod zářícím, teplým sluncem s knihami vedle sebe a s tóny ukulele, které se krásně mísily s lehkým hukotem festivalu (zní to dost bláznivě a já se v tu chvíli cítila jako na nebíčku).
A pak znovu do levého křídla. A já neodolala a po nebojím se říct znásilnění peněženky a kreditní karty jsem se odhodlala koupit si tu, kterou jsem měla vyhlídlou v antikvariátu. Vrazi bez tváře jsou samozřejmě také od HOSTA.
Magie spaluje - I. ANDREWS
a Dokonalá matka je mýtus - V. DUPLESSY
Sečteno a podtrženo, za letošní festival mám nových 14 knih (to je skoro jak Vánoce pro mě) a dala jsem si marné leč stejně pro dobrý pocit dostačující předsevzetí, že do léta si nic nekupuji, jen Plíseň, což bude druhý díl Ódinova dítěte, pak ještě pár věcí od Hosta, pak jednu mangu od Crwe a-... vidíte? Už se mě to předsevzetí pouští. No, vy mi držte palce a napište, co vy a Svět knihy 2017?
0 komentářů:
Okomentovat