Kelly Link, Holly Black, Gayle Forman, Kiersten White, Laini Taylor, Stephanie Perkins, Jenny Han, David Levithan, Rainbow Rowell, Ally Carter, Matt de la Peña, Myra McEntire.
Minimálně jednu autorku či jednoho z dvou zastánců mužského pohlaví znáte. Jestli ne, beru to tak, že nejste obeznámeni s nyní populárními autory Young Adult literatury, tudíž jste buď čtenář začátečník nebo se o tento žánr nezajímáte a pokud jste to druhé, tato kniha nebude nic pro vás, takže nemusíte ztrácet čas.
Dárek z pravé lásky je opravdu dárek, který vás zahřeje u srdíčka nejen svým vzhledem, protože obálka je úžasná, řekněme to nahlas. První povídka se mi líbila nejvíce ze všech a abych pravdu řekla, měla toho v sobě víc (i na těch pár stránkách) než v sobě měly některé knihy, které jsem v roce 2016 četla.
PROČ ANO?
- Rozmanitost příběhů.
- Každý je o něčem jiném, každý se může klidně žánrově lišit, jednou narazíte na ducha a pak se jiný hlavní hrdina zasekne ve vánici a má prázdnou lednici, kdy mu nepomůže žádná magie, ale prostý člověk.
- Autoři i autorky umí vykreslit pěkně vtipné situace!
- Krátké, ale i tak kouzelné.
- Osobně mě jako člověka milujícího delší, propracované a složitě propletené příběhy mě dost oslnilo, když si mě příběhem získaly krátké povídky.
- Romantika, silné city, láska, lidskost, podivnost.
- To vše tam je, ať už ve všech nebo v jedné kapitolce.
Nuže, O půlnocích, tak se první příběh jmenuje, je od zbožňované Rainbow Rowell. Tato žena s výjimečným jménem je podle mě u nás v Čechách (a kdekoli jinde snad také) populární více než rok. Nedávno jsem slyšela při popisu jejího stylu větu podobnou této: "ona zkrátka umí postavy vykreslit tak realisticky, že se s nimi byť i nedobrovolně ztotožníte a budete s nimi vše prožívat". Souhlas a k tomu dodávám, že její příběhy jsou tak realisticky fantastické, že i když nejde o fantastický realismus, budete okouzleni.
Tak, kdybych se tu rozpovídala o každé povídce z těch 12 tak jako u té O půlnocích, bylo by to na dlouho, ale věřte, mám ke každé povídce co říct, ať už v tom dobrém, či ne přímo ve špatném, spíše ve vytýkacím smyslu. Jednu výtku si ale neodpustím, i když to je tak trochu nejspíše i smysl a cíl povídek v této knize, nalákat čtenáře k dalším z děl od autora, a to je to, že mi příběhy někdy - častěji, než je mi milo - přišly ukončené někde v prostředku vyprávění. Nedodělané, což mě nejdříve vzrušilo, protože jsem si mohla představovat, co bylo dál. Jenže u dalšího příběhu zase, a to už mě podráždilo - chci vědět, co se stane, tak ať mi to řeknou, není to můj příběh, je to příběh toho autora a jedině on má právo ho ukončit. Alespoň já to tak vidím.
0 komentářů:
Okomentovat