Miluji tyhle chvilky. Vždycky se pak kouknu na svou knihovnu, nebo jen na noční stolek a usměji se. Tolik příběhů. Tolik možností, být v jednom z nich, pouze ležet a držet v ruce příběh, který mě pohltí, já se uvolním a - a je to. Jsem opravdu šťastná.
Jsem si vědoma totiž toho, že tolik času brzy mít nebudu - přijde čas mít na nočním stolku učebnice a ne knihy, zapisovat si, co všechno do mám udělat místo toho, abych si psala, které knihy si chci přečíst.
Dneska jsem opravdu unavena. Ale takovým tím natěšeným způsobem - vím totiž, že knihy na mě čekají, až se umyji, poklidím si a (konečně) si lehnu do postele. Popadnu knihu. A protože jich na stolku mám tolik, nemusím se bát, že bych se do nějaké nezačetla - klidně je totiž můžu střídat a nějakou rozečíst do strany padesát, jinou do strany pět. Všechno je má volba, na všechno mám čas.
Tyhle chvilky opravdu miluji.
0 komentářů:
Okomentovat