Myšlenky o Příběhu služebnice

Kniha, co mě donutí psát článek? To jest kniha, která má něco do sebe, buď pozitivně, nebo kladně. A tohle byl rozhodně druhý případ.

Nebudu tady psát, jak to je moje jedna z mých TOP 5 knih života nebo dokonce tohoto roku (heh, je leden, takže by to ani zatím moc nedávalo smysl, ne?), protože to tak prostě není. Není to nejlepší kniha pod sluncem.

Ale jak jsem říkala, má něco do sebe. Co? Přesně na to se zaměřím.

Takže, v první řadě chci zmínit... vlastně co? Vše. Jak styl vyprávění hlavní hrdinky Fredovy, kdy rozhovory většinou nejsou přímá řeč, ale dialogy odehrávající se v hlavě hrdinky v jedné větě s tím, co se děje a co si o tom myslí, tak svět, který pro ni autorka vystavěla. Dost ponurý svět plný násilí, odříkání pravdy, poprav nevinných, lží, křivd...

Příběh začíná ne úplně nevinně, začíná přesně tak, jak byste od dystopie čekali, temně, smutně, chmurně. Ale stále je tam cítit jisté... světlo, jistý náznak naděje, že se vše postupem příběhu vyřeší a (Alespoň) některé věci se dají do pořádku.

Opak je pravdou.

Příběh je temnější a temnější, myšlenky hlavní hrdinky se propadají do netečnosti vůči vlastnímu tělu, vůči komukoli, protože na ničem přece už nezáleží.

Nejdříve si myslíte, že o nic nejde, že se v příběhu vypravěčka zabývá nesmysly a prkotinami... no ale právě. O ty prkotiny právě jako o jediné jde. O připomínky minulého života v podobě čistých ručníků v koupelně, o pomerančích, o vůni květin, o teplém parním letním dni. Takové věci, vážně maličkosti, tvoří životy. Někdy si jich ani nevšimneme a jak se říká, uvědomíme si jejich cenu až tehdy, kdy už jsme je ztratili. Tak to chodí, Fredova to zmiňuje téměř u každé vzpomínky, nebo to tam alespoň ucítíte.

Teď něco ke konci, nebudu zmiňovat žádný spoiler, ale kdo je fakt pedant na vyzrazení alespoň části příběhu, zbytek prosím nečtěte. Tak tedy, konec byl takový, jaký já nesnáším. Prostě nesnáším, když něco není řečeno, něco prostě zůstane nedořešeno. ALE, autorka to zvládla neuvěřitelně bravurně, absolutně mě to takhle ukojilo a i když jsem zvědavá, věřím své verzi... a to pochopí asi jen ti, kteří knihu již dočetli. No jaký byl váš názor? A jaké maličkosti milujete vy?

Autorka: Margaret Artwoodová
Dílo: Příběh služebnice