Říjen skoro za námi, před námi mnoho deštivých dnů a já mám za sebou docela dost knížek, které mi podzim neskonale zlepšily. No a tady jsou.
Jako prvního bych chtěla zmínit DIVOTVŮRCE, protože je zkrátka jako stvořený pro mou fantasychtivou maličkost. Co si budeme povídat, všichni se snažíme knihy nesoudit podle obalu, ale někdy to prostě nejde, a nám to nedá jinak, než si ji i tak pořídit. U mě to byl případ právě Divotvůrce, o příběhu jsem nevěděla nic a ti z vás, co mě znají určitě ví, že anotace čtu málokdy. Takže jsem do něj šla prakticky jen s tím, že to je fantasy, hlavní hrdina je kluk, bude mít nějakého kocoura a karty tam budou mít zásadní roli.
No a ono fakt že jo. Jenže, JENŽE to je zkrátka tak o 1000% lepší. Akce je vždy velice dobře popsána, postavy jsou si věrny svému charakteru (ukecaná "kočka" je vždy ukecaná "kočka", prostořeká žena je vždy prostořeká žena, ať už jí jde o život, nebo se jen baví o nejlepším pivu) a do děje se s chutí zakousnete, protože zkrátka chcete vědět, co se bude dít dál. Jako fantasy u mě na prvních příčkách tento rok zatím.
Druhým kouskem je naprosto úžasná DIVOKÁ PÍSEŇ, která mě rozervala. Po létě plném přeslazených romancí je tohle přesně to pravé ořechové. Autorka nám líčí příběh dvou hlavních protagonistů, kteří jsou jako obvykle každý zásadně odlišný, ať už od zbytku obyvatelstva města Verity, kde se příběh odehrává, nebo sami od sebe. Takže to není nic nového. Ale. V novém přichází jejich vztah. Není totiž romantický. Vlastně je to příběh o poutu, které je spojuje díky (kvůli) tomu, že jsou právě každý na odlišných stranách. Těžko se to vysvětluje, zkrátka si to musíte přečíst!!! Druhý díl vychází ještě tento rok, tedy, zatím je tak naplánován, a já jim věřím, že to ještě stihnou!
Dalším podzimním snem je (mimochodem, od stejné autorky jako Divoká píseň výše) kniha NeOBYČEJNÍ Tato zprvu moc neakční a spíše jen vyprávěcí perlička svého žánru nás dostává do kampusu vysoké školy, kde dva nadšenci do vědy začnou zkoumat NeObyčejnost.
To je jedna dějová linka. Pak ob kapitoly skáčeme mezí ní a ještě jednou, tou, která se odehrává o deset let později, kdy je prakticky vše, hlavně vztah těchto dvou hlavních hrdinů, zásadně odlišný. No a vy zkoumáte proč. Přiznám se, neholduji příběhy, kdy skáčete mezi dvěma velikými časovými úseky, vždycky mě baví jen ten jede a to vždy zásadně jen ten mladší, ale tohle, panečku, oba dva příběhy měly dost co nabídnout. Dost mě bavilo také to, že některé části jsou vyprávěny z pohledů (ne ale v ich formě) ne-hlavních postav. A to se cení, protože mnoho knih tuto možnost, nahlédnout do života vedlejších postav nenabízí.
Poslední tu mám retelling Aladdina. Už to zní pekelně žhavě, ne? ZAKÁZANÉ PŘÁNÍ je sice tenoučká, ale stále s těmi třemi sty stran na kontě, ale hlavně skvěle vyprávěná kniha. Džinka, která je připoutána k lampě, se dostane do rukou krásného mladíka Aladdina, kterému má splnit 3 přání. To známe všichni. Ale nový kabát tato kniha nabízí v tom, že ta samá džinka způsobila nenávist džinů a lidí, způsobila smrt své nejlepší přítelkyně a jí vlastně vypráví tento příběh. Příběh hlavně o touze najít svobodu, a také o touze svobodně milovat člověka, což je pro džiny zcela nepřípustné. Ať už milovat někoho jako sestru, či milence. Takže jde o skvělou ne příliš přeslazenou pohádku. Nejvíce mne osobně bavily proměny džinky v tygra, kočku a ptáčka. Už podle toho můžete soudit, že se u knihy i zasmějete.
Views:
