Fenomén Murakami. Tak je nazváno období, kdy tento autor zachvátil japonský svět literatury a postupně se rozrůstala jeho popularita do celého světa. Tohoto muže jsem měla v podvědomí už dlouho, až jsem narazila na jedno dvě knihy v knihovně a řekla si "proč ne, že jo". A tak jsem se dostala k nesporně úžasnému dílu, Afterdark z roku 2009 a je to jedna z prvních jeho knih vydaných u nás v Česku. A musím se přiznat, jsem ohromena a potěšena a uchvácena. Ohromena proč? Žila jsem v tom, že japonská literatura nebude pro mě, protože jsem si myslela, jak na mě bude moc umělecká a zkrátka na mě náročná, ale ne. Alespoň tato kniha žádnou těžkou četbou není. Takže proto ohromena, potěšena ze stejného důvodu a také ještě díky tomu, že je to kniha opravdu úplně rozdílná od ostatních, normální lidé řeší normální (i když pro lidi z Evropy lehce zvláštní) problémy, hodně se klade důraz na popis všeho, co daný čtenář vidí; jako čtenáři jsme totiž v mnoha kapitolách popisováni jako "kamera", což znamená styl psaní je například: "na zdi vlevo vidíme obraz" či "když se podíváme do její tváře a uvidíme klid". Také se mi opravdu líbil styl přímé řeči - postavy si mluvily, jak chtěli, měli svá slovíčka a ať už mluvily spisovně či ne, četlo se to skvěle.
Co samotného tématu příběhu týče, je to opravdu čistě o tom, jaký člověk je, co se mu honí v hlavě a jak vidí noční Tokio. Opravdu krásný popis noci v hlavním městě Japonska, kdy se temné uličky stávají živými, domy s červenými záclonami a zatemněnými okny se probouzejí k životu a zkrátka si všimnete, že na tom... že na tom něco je. Že v tom pohledu na noční Tokio zkrátka je něco tíživě hlubokého.
0 komentářů:
Okomentovat