Co jsem přečetla na brigádě?

Po dvou týdnech mimo civilizaci jsem konečně zpět doma (a těším se z teplé sprchy, měkké postele a jen samého polehávání, prozatím). Ale ani na brigádě se mi čtení nevyhnulo - přečetla jsem 4 knihy (2 dočetla a 2 přečetla celé).

Smrtnou zimu jsem pročetla bez nějakých velkých emocí, až po stránce 349 (z 366 stran) jsem se začala těšit na druhý díl. Nejvíce se mi na knize líbil popis lesa, který byl hlavním dějištěm skoro všech událostí. Nejen prostředí lesa, ale i to, jak o něm všichni smýšlejí, někdo jako o zakázaném území, někdo jako o novém světě.

Danteho holka mi dala to, kvůli čemu jsem ji četla - klasickou, zasněnou, letní romanťárnu. Ať se na to dívám jak chci, nic více ani nic méně to není.

Vteřina poté... to je jedna veliká dokonalost. Tak reálný částečný "konec světa"... je to zkrátka napsáno úžasně, autor řeší nejen osud hlavního hrdiny Johna, ale i milióny dalších osudů Američanů, kteří se najednou ocitli bez elektřiny jak doma v žárovkách, tak v autech, telefonech, rádiích, továrnách... zkrátka všechno, na čem je postavena dnešní společnost, je pryč. Puf.
Vše je geniálně propracováno, promyšleno tak, jak by se to klidně i mohlo stát ve skutečnosti, protože epidemie, krádeže, znásilňování, rabování, lynčování, kanibalizmus... to všechno se může dít ve světě bez elektřiny, protože bez toho jen těžko dostanete něco k jídlu, k pití. A léky? Co se asi stane v pečovatelském domě pro seniory, když toto pro´pukne? A co v psychiatrické léčebně?

Poslední kousek, Setkání s duchem, jsem četla docela dlouho - asi 2 měsíce, když jsem knihu koupila v Levných knihách. Ani nevím, proč jsem ji nepřečetla na jedno brdo, nevím, ale doma mám 2. díl a chci se na něj vrhnout co nejdříve, takže mě kniha určitě bavila.